České uvozovky — co je správně?

České uvozovky aneb perlička českého pravopisu

Na naší facebookové stránce jsme se vás naposledy ptali, jak se správně píší české uvozovky (“X”/„X“/”X”/„X”): 

Věta: 
(...)Lidé někdy klopýtnou o pravdu, ale většina z nich se rychle zvedne a spěchá dál, jako by se nic nestalo.(...)
Winston Churchill

Správné řešení: 
„Lidé někdy klopýtnou o pravdu, ale většina z nich se rychle zvedne a spěchá dál, jako by se nic nestalo.“
Winston Churchill

Správné uvozovky v češtině

S nástupem počítačů, internetu a zvláště vlivu překladů z anglického jazyka se do značné míry ztratil přehled o tom, jak se vlastně správně píší uvozovky v češtině. Ono to s nástupem těchto technologií ani jinak nešlo, protože software vyvíjený v anglickém jazyce český způsob psaní uvozovek dlouho neznal. 

Český pravopis uznává následující druhy uvozovek: dvojité „X“, jednoduché ‚X‘; dále boční dvojité »X« a boční jednoduché ›X‹. Většinou se používají standardní dvojité uvozovky ve tvaru 99 66, tedy „X“. Jednoduché uvozovky se pak používají především v případě, že se v přímé řeči cituje další přímá řeč. 

Vliv anglických uvozovek

Dodnes se ale v prostředí počítačů a internetu setkáváme s uvozovkami typu ”X” nebo “X”. Pisatel na počítačích či jiných technologických zařízeních si většinou těchto nuancí nevšímá a používá zkrátka ty uvozovky, které mu daný systém nabízí v přednastaveném režimu. Proto je v našich jazykových korekturách musíme velice často opravovat. 

Rozdíly umístění uvozovek

Za interpunkčním znaménkem

Pokud do uvozovek vkládáme celou větu, napíšeme nejdříve interpunkční znaménko a teprve poté druhé uvozovky:

• „Co máme za sebou a co před sebou, je málo důležité ve srovnání s tím, co máme v sobě.“

Před interpunkčním znaménkem

Pokud do uvozovek vkládáme pouze část věty nebo jednotlivé slovo, napíšeme nejdříve druhé uvozovky a až poté interpunkční znaménko:

• Konfucius byl čínský filozof a politik, který napsal, že „lepší je zapálit alespoň malou svíčku než proklínat tmu“.
• Dokola opakoval „pravdu“, která však nikdy nebyla dokázána.

Vložená uvozovací věta

Nejčastěji se s tímto druhem psaní uvozovek setkáváme v beletrii. Pokud uvozovací větu vložíme do přímé řeči, označujeme počátečním a koncovým uvozovacím znaménkem každou část přímé řeči. Druhé uvozovky se opět píší až za interpunkční znaménko: 

• „Ne,“ odpověděl Zarathustra, „almužny nedávám. K tomu nejsem dosti chud.“ 

Pokud ale končí citovaná věta otazníkem či vykřičníkem, čárku před koncovými uvozovkami nepíšeme:

„Buď mi alespoň nepřítelem!“ dí pravá úcta, jež se neodvažuje prošiti o přátelství.

Jaké uvozovky se používají v dalších jazycích?

V níže uvedené tabulce můžete porovnat, jak jednotlivé jazyky obměňují tvar a umístění uvozovek. Variabilnost je opravdu veliká.