Psaní velkých písmen aneb perlička českého pravopisu
Na naší facebookové stránce jsme se vás naposledy ptali, jak byste upravili následující zprávu, aby byla bez chyb:
Věta:
Ahoj Eliško,
právě jsem četla, že Milán je mekkou módy. Nevyrazíme tam na vánoční svátky?
Anna
Správné řešení:
Ahoj Eliško,
právě jsem četla, že Milán je Mekkou módy. Nevyrazíme tam na vánoční svátky?
Anna
Neproblematická velká písmena
Psaní velkých písmen v češtině je často záludnou otázkou. Některá pravidla známe všichni. Asi si je každý vědom toho, že velká písmena se píší u slov, jako je:
- Slunce, Země, Evropa, Evropská unie, Česká republika, Čech, Krkonoše, Praha, Vltava, Vyšehrad, Jan, Nepomucký, Vám apod.
Ostatně Mekka je název města, tedy i ve výše uvedené větě jej musíme nutně psát s velkým písmenem. Je ale na druhou stranu pravdou, že některá vlastní jména (běžně psaná s velkým písmenem) se dostala v češtině do takové pozice, že se z nich v přeneseném významu stávají jména obecná, a tudíž se píší s malým písmenem, např.: "Dnes jsem si na zahradě užila neskutečnou havaj!" Mekky se ale toto zatím netýká, jednoznačně uvedeno v Pravidlech.
Problematická velká písmena
Dalo by se říci, že vše ostatní už problematické je. A je toho poměrně hodně. Často k určení velkého písmena musíme znát kontext, v jakém dané pojmy vystupují. Zářivým příkladem může být slovo "žid":
- Malé písmeno: žid (stejně jako křesťan, muslim apod.)
- Velké písmeno: Žid (stejně jako Němec, Čech apod.).
U víceslovných názvů musíme znát "přesný oficiální název", protože jen tehdy je můžeme napsat s velkým písmenem, např.:
- Malé písmeno: brněnská univerzita (oficiální název je Masarykova univerzita)
- Velké písmeno: Ostravská univerzita (oficiální název)
Často se nám pletou velká písmena u geografických názvů. I zde se můžeme řídit poučkou "přesného oficiálního názvu". Jedním z příkladů je:
- Malé písmeno: severní Evropa (přídavné jméno není součástí zeměpisného jména)
- Velké písmeno: Severní Amerika (přídavné jméno je součástí zeměpisného jména)
Také psaní velkých písmen u různých svátků a výročí je dosti ošidné. Opět zde trochu přeneseně funguje poučka "přesného oficiálního názvu". Typickým problematickým obdobím z pohledů korektorů je prosinec, příp. příchod jara, kdy i na oficiální úrovni Českou republikou koluje mnoho přání a vzkazů. Takže pár příkladů pro upřesnění:
- Vánoce, Nový rok (tj. pouze den 1. leden), Tři králové (tj. pouze den 6. leden), Štědrý den, Boží hod vánoční (Hod boží i Boží hod), Den díkůvzdání apod.
- Velikonoce, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční, Velikonoční pondělí, Pondělí velikonoční apod.
- ale malé písmeno: vánoční/velikonoční svátky, advent, masopust, sabat apod.
Vzdělání a důslednost
Mohlo by se zdát, že bychom se vždy mohli řídit poučkou přesného oficiálního názvu. Ale nikdo si s sebou nenosí seznam všech oficiálních vlastních jmen. Psaní velkých písmen je jednak záležitostí vzdělání a znalostí každého jednotlivce a jednak při psaní oficiálních a veřejných textů je to o důslednosti pisatale, zda problematické věci dohledá: na internetu, v encyklopediích či slovnících.
Celou problematiku psaní velkých písmen na tak malém prostoru samozřejmě nelze podat. Snažili jsme se zde alespoň přiblížit některé časté záludnosti. Více informací nalezente v Pravidlech českého pravopisu.
Překladatelský nešvar
V této souvislosti bychom ještě rádi upozornili na takový nešvar, který se nám v rámci překladů z angličtiny do češtiny rozmohl. Více naleznete v článku Překlady a velká písmena.
Skloňování slova „Milán“
Mnohé čitatele mohlo zmást skloňování slova Milán. Ale opravdu tomu tak je. ;-)
